• * 3. 2. 1964, Plzeň

Vystudoval gymnázium v Plzni a v roce 1986 nastoupil na pražskou FAMU (katedra výtvarné fotografie), kde absolvoval v roce 1989. Od 90. let se věnuje profesi fotografa a užité, zejm. knižní grafice. Od roce 2005 působí jako pedagog na SSUPŠ Zámeček v Plzni, kde vede obor fotografie. Fotografie je také trvalým médiem Valovy volné tvorby. Citlivé černobílé záběry vděčí za svoji působivost a kvalitu autorově schopnosti vnímat velmi prosté, nekřiklavé a někdy sotva postřehnutelné „skryté kresby“ v běžné realitě našeho prostředí, ve zkorodovaném plechu či pomačkaném papíru. To jistě není Valův objev; autor se však zcela vyvaroval snadno dosažitelných estetických efektů, které takovéto náhodně postřehnuté mimoděčné kreace času a událostí na povrchu různých materiálů skýtají, a zaměřil se s velkým porozuměním na jejich vztah k prázdné ploše, která vůbec podmiňuje existenci vzniklého útvaru. Dosáhl tím nebývalé prostoty a soustředěnosti motivu, který se projevuje jako „skrytá kresba“, jak nazval jeden z cyklů těchto fotografií. Tyto kresby jsou, máme-li parafrázovat výstižné označení Jiřího Valocha, jakýmsi „minimalistickým lyrismem“. Vala tento svůj minimalismus vyznačující se intenzivní hodnotou nevtíravé, tiché lyriky rozvíjí paralelně v kresbách na papíře; ale i papír je tu vlastně často již materiálem mimoděk poznamenaným stopou času a události: skvrnou, čmárou, trhlinou… Vala tuto stopu často jen nepatrným zásahem dovede k vyslovení, aby dal v ploše vyniknout grafickému znaku promlouvajícímu z pozadí toho, co je za znaky. Na okraji fotografické a kreslířské tvorby vytvořil Ivan Vala rovněž pozoruhodné drobné sochařské práce; vznikly trpělivým ručním broušením tmavého ligurského mramoru, jehož smyslem nebylo kámen přeformovat, nýbrž spíše doslovit a vrátit v něm naznačený tvar sobě sama a snad jen odkázat diváku mimoděčné vyzařování jeho tvarového výrazu.

Svoji fotografickou tvorbu se pokusil Ivan Vala představit v roce 1988 samostatně v Plzni, jeho práce však shledal totalitní režim pro jejich nekonformní charakter závadnými. Svěšení a zákaz výstavy se stal jednou z mála kulturních a politických afér v Plzni na sklonku režimu (totéž se opakovalo o rok později v Praze při pokusu o rozšířenou reprízu výstavy). Po revoluci se Vala vedle fotografie věnoval užité grafice. V roce 1995 získal za celkové grafické zpracování publikace o díle Jiřího Koláře „Ven ze stránky“ cenu Nejkrásnější české knihy za rok 1994, vyhlašovanou PNP v Praze. Svou kresebnou tvorbu vystavil poprvé na popud Jiřího Valocha v Galerii města Plzně v roce 2003 (Vnitřní hlasy). Tamtéž představil v rámci výstavy Zření. Miroslav Tázler a meditativně-lyrické tendence v plzeňské tvorbě v roce 2006 své kresby, fotografie a broušené mramory. V roce 2009 se zúčastnil česko-německého projektu Čechy leží u moře realizovaného v Brémách a reprízovaného téhož roku v Berlíně.