• * 19. 4. 1955, Domažlice

Od roku 1993 je členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti. Věnuje se malbě, kresbě, počítačové grafice a tvorbě objektů. Zaměstnán jako vedoucí Galerie bratří Špillarů v Domažlicích.

Václav Sika žije v průmyslové Kdyni na jižním okraji Chodska, kde v jednom šedém paneláku má svůj suterénní ateliér. Možná právě to vysvětluje, proč se ve své tvorbě zabývá přírodou a proč jsou jeho obrazy a objekty tak výrazně barevné: jakoby v přírodě a v umění hledal únik z nevlídné všednosti života…

Také na počátku Sikovy cesty k modernímu výrazu byla krajinomalba, a sice toho druhu, jak ji pěstoval a vyučoval plzeňský malíř Jiří Patera, který ovlivnil celou řadu výtvarníků regionu. Přestože Sika nechodil do jeho proslulých kursů a setkal se s ním jen párkrát, stačilo to, aby jej nasměroval k uvolněné moderní malbě. Po roce 1985 maloval asi dva roky v jeho stylu, poté si však – na rozdíl od mnoha Paterových epigonů – uvědomil nebezpečí, které se skrývalo v plané nápodobě, a vydal se na vlastní cestu.

Sika s oblibou rozvíjí své motivy v cyklech – vedle oblíbeného triptychu jsou to v posledním období rozsáhlé série tvořené až 12 obrazy, v nichž variuje jedno základní téma. Sika není žádným novátorem, ovšem na druhé straně ani nic mechanicky nepřebírá. Vše, k čemu dospěje a co si pro sebe objeví, má logické opodstatnění v jeho předchozí tvorbě a platí to i o těchto „abstraktních“ obrazech. Ostatně právě princip hry je v jeho objektech přítomen již dávno. Koresponduje s tím, že přírodu a bohatství jejích tvarů chápe dynamicky, tedy jako otevřenou, nestále se překupující strukturu, kterou člověk dokáže vnímat jako estetickou kvalitu. Je to příroda, která se nikdy neopakuje.

Od roku 1990 uspořádal více než 50 samostatných výstav v České republice, Německu, Holandsku, Japonsku, USA. Podílel se na dalších padesáti společných výstavách nejen v České republice a zúčastnil se řady sympozií a plenérů. V roce 2015 vydal autobiografickou knihu “Vzpomínky”.