• * 28. 2. 1931, Všesulov
• † 18. 7. 1994, Plzeň

František Pavlas studoval na PF UK v Praze u Martina Salcmana (1951 – 1953), ve druhé polovině 50. let působil jako keramik v podniku Keramo Kožlany a poté patnáct let v družstevní organizaci Chodovia Domažlice. Od počátku 60. let se soustavně věnuje samostatné tvorbě, vytváří užitou keramiku a realizace pro architekturu. Zásadní Pavlasův přínos ovšem spočívá ve volné tvorbě autonomních keramických objektů – abstraktivně konstruktivních prostorových útvarů, soch, které výrazově ozvláštňuje „jiný“ charakter materiálu a technologie. Přesné kompoziční myšlení zprostředkovala Pavlasovi osobnost M. Salcmana na univerzitě, rozsáhlé zkušenosti s keramickou technologií mu zase umožnily suverénní řemeslnou práci a se otevřely perspektivu prohloubeného výtvarného myšlení v materiálu. Pavlas se tak seznamoval se svou profesí po všech odborných stránkách, vstřebal odbornou literaturu, seznámil se s významnými sbírkovými fondy, od r. 1962 se účastnil mezinárodních výstav keramiky, získával kontakty s tvůrci v mezinárodním měřítku.
Keramická tvorba bývá spojena s dekorativními hodnotami, lehkost modelačního gesta umožňuje plynule provázat naturalizující a stylizační prvky – u Pavlase tomu tak není, jeho práce jsou v sobě uzavřené, do sebe obrácené formy oproštěné od sebemenšího náznaku ornamentální rétoriky. Jeho realizace pro architekturu a především ony autonomní umělecké objekty tematizují prostředky ryze konstruktivního řádu dialog objemu a prostoru; nejsou přitom chladné, evokují obdobu přírodních struktur a elementárního řádu. Oproštěný tvar, definující v prostoru vlastní prostorovou konstelaci, působí hluboce výrazově, má emotivní hodnotu, jejíž harmonický charakter umocňuje režný, zemitý tón povrchu. Pavlasova tvorba má svébytné kvality postkubistické plastiky – promyšlené konstruktivní výtvarné gesto je syntézou intimity a monumentality, krajního zobecnění řádu a konkrétní jedinečnosti jeho každé manifestace. Artotéka získala z Pavlasova díla práci, která tyto hodnoty zřetelně vyjadřuje.

Od r. 1962 se úspěšně účastnil domácích i mezinárodních soutěží a výstav (Itálie, Španělsko, NSR). Samostatně svou tvorbu představil v Plzni (1969, 1974, 2001). Od r. 1966 vytváří keramické realizace v architektuře (keramické obklady, stěny a jiné prvky (např. mříž pro býv. nákupní středisko Luna Bory). V r. 1970 se stal členem mezinárodní akademie keramiky v Ženevě. Účastnil se výstavy Ohlasy kubismu v Plzni v (GmP, 2001, katalog).