• * 24. 1. 1935, Malnice

Miroslava Nová vystudovala v letech 1966–1969 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni. Dlouhá léta pedagogicky působila na LŠU, později na ZUŠ v Plzni. Je členkou plzeňské tvůrčí skupiny P 89 (viz zde, K. Frauknecht).
Zprvu se věnovala figurální plastice a medailérství v kontextu tradičních žánrů (portrét, figura), od r. 1968 začíná pracovat s kamenem, zpočátku s pískovci, později volí nejčastěji české mramory. Zásadním způsobem ji oslovila teze, která zazněla na jedné z přednášek Igora Zhoře o „právu sochaře hledat si svůj tvar“. Na výstavě skupiny Den 69 ve výstavní síni plzeňského Dominiku poprvé samostatně představila nový, nefigurativní projev, založený na intuitivním hledání a formulování elementárních organických forem v přirozené skladebnosti rostlého kamene. Reakce výtvarné veřejnosti v Plzni byla spíše chladná (s čestnými výjimkami např. Bronislava Losenického či Květy Monhartové), právo volně zacházet s kamenem jí však potvrdil rovněž Zdeněk Sýkora, který tyto práce jako první oceňoval. Výsledek neřídí apriorní návrh, nýbrž rozhoduje o něm interakce tvarujícího gesta a vlastní tektoniky kamene, v níž se postupně odkrývá organická skladebnost a estetická hodnota autonomního útvaru, ležícího mezi kreativními silami přírody a člověka. Tento typ sochařské tvorby rozvíjí Miroslava Nová po desetiletí v řadě tvůrčích řešení. Kámen trpělivě opracovává klasickými sochařskými nástroji, vědomě pracuje s výrazovou funkcí různých typů povrchového utváření v zdlouhavém, fyzicky náročném procesu. Vytváří sestavy a kompozice z několika abstrahovaných organických kamenných forem (tento typ reprezentuje i dílo z Artotéky města Plzně), kombinuje kamenné objekty s dřevěnými kmeny, případně z těchto objektů sui genesis vytváří soubory koncipované jako instalace.
Samostatně vystavuje od 70. let, k nejvýznamnějším patřily výstavy U Bílého Jednorožce (2003), v Galerii města Plzně (2005), v Galerii Bratří Špillarů v Domažlicích (2006). Zúčastnila se řady skupinových výstav, v posledních letech především zejm. se skupinou P 89. Významná pro ni byla opakovaná účast na mezinárodních symopoziích v Uherském Hradišti (lité medaile a drobné plastiky) a ve Vejprtech (pískovec). Několikrát vystavovala na FIDEM (Neuschatel, Londýn, Paříž, Lisabon, Výmar, Haag). V r. 2006 se zúčastnila výstavy Zření. Miroslav Tázler a meditativně-lyrické tendence v plzeňské tvorbě (GmP, 2006, katalog).