• * 24. 3. 1945, Čerňachov, Ukrajina
• † 21. 5. 2010, Tachov

Narodila se ve Volyňské gubernii na Ukrajině, po válce se ale rodina vrátila do Čech do Tachova, kde pak žila celý život i se svým manželem, keramikem a ilustrátorem Milanem Vendi Hůrkou. Vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech u prof. Vlastimila Květenského a následně v Praze VŠUP v ateliéru prof. Otto Eckerta.

Po ukončení studií v r. 1969 působila pedagogicky v Karlových Varech na Středním odborném učilišti keramickém a sklářském, od r. 1978 se věnovala vlastní volné tvorbě. Pracovala především s porcelánem a šamotem, v architektonických realizacích spojovala dekorativnost s nezaměnitelnou poetikou. Její díla jsou plná lidskosti, laskavé harmonie, založené na kombinaci dekorativních hodnot materiálu a naturalisticky modelovanými prvky, vycházejícími z přírody, literatury, lidské intimity i světa dětí. Kromě volné tvorby se věnovala i užité keramice s vysoce dekorativní hodnotou.

Byla autorkou řady samostatných výstav, i společných výstav se svým manželem, a to nejen u nás, ale také v Itálii, Německu, Francii, v USA. V roce 1990 vytvořila se svým manželem své nejvýznamnější dílo – Díkůvzdání – pomník osvobození Tachova americkou armádou a společně se zasloužili o vznik městské galerie v Tachově.

Ve svém oboru se stala jednou z nejrespektovanějších osobností, byla členkou plzeňské výtvarné skupiny P89, členkou UVU a členkou Sdružení keramiků ČR.