Stanislav Bukovský
- * 13. 4. 1944, Plzeň
Vystudoval SPŠ strojní v Plzni a následně pracoval jako konstruktér v plzeňské ŠKODA.
Od r. 1973 pak v Plzeňském výstavnictví jako technik a po založení Keramického střediska v Černicích v r. 1977 jako keramik pro Památkovou péči (keramické artefakty pro hrady a zámky) – v tomto oboru získal certifikát Mistr umělecké výroby. Po roce 1989 působil několik let jako ředitel kulturního střediska Esprit, od r. 1992 se věnuje vlastní tvorbě.
Od dětství kreslil, navštěvoval výtvarný kroužek, který vedl Emil Seidl a Lumír Topinka, jinak je autodidakt. Jeho tvorba je orientována k magickému realismu a tematice plzeňského prostředí. Bukovského magický realismus má ovšem určité podvratné prvky a akcenty, v nichž je tvorba zároveň bytostnou hrou, kterou charakterizuje specifický formální i ikonografický humor. „Východiskem k mým obrazům je samozřejmě realita, ale já ji ještě ozvláštňuji“, říká o své tvorbě.
O r. 1967 působí ve výtvarné skupině Intenzit, kterou založil společně s A. Lněničkou, J. Deglem a F.Trčkou, později do skupiny přibyli R: Čiháková a P. Michalec. Skupina stále funguje a pořádá společné výstavy. S touto skupinou realizoval řadu výstav, ale i výstav samostatných.
S přáteli založil na počátku 90. let Spolek za starou Plzeň, který významně zasáhl do ochrany plzeňských památek.
Publikuje v časopise PLŽ, sbírá vzpomínky pamětníků 1. a 2. světové války a vydal několik knih, např. Příběhy z války, Bojovali za nás.
Byl oceněn ministerstvem obrany za péči o válečné hroby, Krajským velitelstvím Plzeň za spolupráci s podporu vojenských tradic a obdržel několik dalších podobných ocenění.