• * 27. 12. 1922, Plzeň
• † 14. 3. 2004, Plzeň

Plzeňský rodák zdědil umělecké vlohy po předcích – maminka vyučovala hře na citeru, otec ve volných chvílích maloval a dědeček-řezbář vytvářel dřevěné intarzie.

V rodině tak byla hluboká inspirace pro budoucí tvorbu a touha věnovat se uměleckému oboru natrvalo. Přicházející světová válka ale rozhodla jinak, a tak se nejdříve vyučil nástrojařem – tato zkušenost mu byla následně nápomocná při práci s různými materiály. Po totálním nasazení a návratu v dubnu 1945 se setkal s proslulými plzeňskými umělci – Wenig, Hodek, Maur, bratři Votlučkové – a toto setkání bylo rozhodující pro studium pražské uměleckoprůmyslové školy pod vedením profesorů Bendy a Fišárka. Mimo klasickou malbu experimentoval s různými materiály  – textil, práce se sklem, dřevěné intarzie. Nejvíce však vynikl díky uměleckému zpracování skla – leptané, pískované, ryté diamantem. Nespočetné množství těchto skle lze nalézt v celé naší republice, v Plzni např. v Divadle J.K. Tyla, v bývalém Cizineckém domu, mozaiky pak v lázeňských objektech ve Františkových Lázních nebo v Třeboni.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal kolegům (např. Jiřímu Kovaříkovi), kteří měli omezenou tvůrčí činnost a byli tzv. na indexu.

Karel Březina rád cestoval, navštívil většinu zemí východní a jižní Evropy, kde hledal umělecké inspirace. Veškeré cesty podrobně dokumentoval a vytvářel z nich videa.